Tato zásadní série se noří do hlubin lidské sexuality a jejího historického vývoje. Zkoumá, jak byly sexuální praktiky, touhy a identity formovány a regulovány v průběhu věků. Díla nabízejí provokativní pohled na mocenské vztahy a kulturní konstrukce, které ovlivňují naše chápání těla a chtíče. Je to intelektuální cesta, která zpochybňuje běžné představy a odhaluje složitou historii toho, co znamená být sexuální bytostí.
První část vrcholného díla francouzského filosofa a historika, které představuje analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti, která se stává předmětem vědění, vznikajícího na průsečíku medicíny, politiky, ekonomie a filosofie. Hlavním motivem první části s podtitulem Vůle k vědění je konstituce nového přístupu k sexualitě, jenž se prosadil na konci 18. století a ovládl století následující.
Druhý svazek nedokončeného vrcholného díla francouzského filosofa a historika. Dějiny sexuality nepředstavují snahu o rekonstrukci dějin sexuálního chování, nýbrž analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti, která se stává předmětem vědění, vznikajícího na průsečíku medicíny, politiky, ekonomie a filosofie. Užívání slasti se soustřeďuje na zkoumání způsobu, jakým se jedinec v klasickém období stával morálním subjektem svých aktů. Ústřední metodologické vodítko (řecký pojem chrésis afrodisión) je zde rozebráno ve třech hlavních kontextech: v kontextu Životosprávy chápané jako vztah k vlastnímu tělu, Hospodaření chápaného jako umění vést domácnost a Erotiky pojednávané na pozadí lásky k chlapcům a posléze, v rámci filosofie, pojímané jako možnost přístupu k pravdě. Péče o sebe navazuje na motivy pojednávané v předchozím svazku, ovšem tentokrát se zaměřuje na pozdní antiku (Artemidóros, Plútarchos, stoicismus) a její přechod do raného křesťanství. Právě raně křesťanské texty se měly stát tématem čtvrtého svazku se zamýšleným názvem Doznání tělesnosti. Foucault sice tento svazek víceméně dokončil, ale vzhledem k tomu, že ve své závěti zakázal jakékoliv posmrtné publikace, k jeho vydání nikdy nedošlo.
Péče o sebe navazuje na motivy pojednávané v předchozím svazku, ovšem tentokrát se zaměruje na pozdné antiku (Artemidóros, Plútarchos, stoicismus) a její přechod do raného křesťanství. Práve křesťanské texty se měly stát tématem čtvrtého svazku se zamýšleným názvem Doznáné tělesnosti. Foucault sice tento svazek víceménědokončil, ale vzhledem k tomu, že ve své závěti zákázal jakékoli posmrtné publikace, k jeho vydání nikdy nedošlo. (text z přebalu)
Čtvrtý svazek Foucaultových Dějin sexuality, Doznání těla, byl publikován roku 2018. Ve Francii i ve světě se vydání tohoto čtvrtého dílu stalo skutečnou událostí, neboť teprve díky němu je nyní celý projekt Dějin sexuality kompletní a plně srozumitelný. Hlavním tématem Foucaultova spisu je formování zkušenosti sexuality – v návaznosti na antiku, avšak s mnohými originálními přesahy – v prvních staletích křesťanství, tedy v dílech církevních otců. Foucaultova kniha má podobu rozsáhlé fresky, v níž je téma sexuality začleněno do složitého historického i myšlenkového kontextu, který autor ve svých pozdních textech označuje souhrnným názvem „estetika existence“.